Nejhudba.cz - hudební magazín plný novinek i recenzí

Skupina Tokio Hotel měla řadu fanynek a snad ještě početnější řadu odpůrců. Neustálé narážky, poznámky nebo fotomontáže na zpěváka Billa Kaulitze byly už na denním pořádku. Skupina už toho měla asi také pokrk, proto si dala pauzu, během níž pracovala na nových singlech. A jak jejich snažení dopadlo? Kupodivu lépe, než by kdokoliv čekal.

Úvodem chci poznamenat, že jsem patřil mezi tu početnější skupinu, co Tokio Hotel zavrhovala a jak se o nich někde objevila nějaká informace, tak jsem jí se sprostými slovy na jejich osoby přešel. Když jsem si přečet informaci, že brzo vydají novou desku, první, co mě napadlo bylo: "No potěš". Když se objevil pilotní singl "Automatic", tak jsem si pro změnu řekl "To jsou Tokio Hotel? Chlapci nám asi dospěli, nezní to vůbec špatně". Po dlouhém váhání jsem si řekl, že dám šanci i celému albu, ikdyž toho jsem se fakt bál, protože předchozí alba pro mě byla fakt utrpení, nicméně....milé překvapení se celkem i dostavilo.

Album "Humanoid" vyšlo v anglické i německé verzi, má dost silných momentů, které vyjímečně převažují nad těmi slabšími. Album je celkem vyvážené a nemůžu říct, že už by šlo o nějakou desku, ze které by byla nadšená jenom teen holčina s myšlenkou, že se ztotožňuje s Billem Kaulitzem a hltá každý hlásek, co vydá. Začneme tou zápornější stránkou, což je v první řadě obal, který vypadá vážně hodně divně a často se stává terčem posměchu. Když jsem byl v bontonlandu a viděl jsem tam Humanoida na poličce, bylo mi jasné, že tam nebude jen tak bez povšimnutí. Měl jsem pravdu, za chvíli přišla parta kluků se slovy "Ááá, tak ta buznička odhalila svůj pravej vzhled!". No...dost se to nepovedlo, ale obal není až tak podstatný, hlavní je, co obsahuje. Dále je v albu hodně cítit inspirace některými interprety, neříkám, že to je chyba, ale přece jenom je zde dost cítit až velká podobnost, hodně slyším v některých skladbách podobnost např. s Linkin Park.

Co se týče tracků jako takových, tak i v těch vládne rozmanitost. Je tu řada průměrných tracků, které se moc nezamlouvají a jsou dost stereotypní s často opakujícím se textem jako například song "Noise" nebo "Darkside of the Sun", kde Bill dokázal to, že bych ho po hlase skoro ani nepoznal. Nejslabší track je pro mě nudná záležitost "Human Connect to Human" a "Hey You", který místy zní jak vykrádačka známého hitu od Queen - We Will Rock You. Je tu pár balad a pomalejších tracků jako "World behind my Wall" a song, který uzavírá celé album "Zoom into me" je celkem příjemná tečka. Track "Automatic" snad ani nemusím představovat, tento pilotní singl dokázal přesvědčit už dost lidí, co TH zavrhovali, že už nejsou až tak špatní jako kdysi. Překvapivý je track "Dogs Unleashed", který je vážně hodně elektronická záležitost, která mě při poslechu hodně šokovala hlavně tím, že to šlape. Ostatně lehké elektro prvky mají i tracky jako "Pain of Love", ve kterém bych Billa opět skoro nepoznal nebo track "Love & Death", který považuju za nejsilnější track na celé desce, hlavně neskutečné výšky Billa v tomto tracku jsou dost nevysvětlitelné, skoro ho podezřívám, že to musel nějak upravit nebo požádat některého z dalších členů, aby ho kopnul do genitálií, protože ta výška, kterou dokázal je neuvěřitelná. Na závěr jsem si nechal track "Forever Now", který je silný a živý a hlavně skladbu "Humanoid", u kterého není divu, že se podle něj jmenuje celé album, protože je to našláplý a velmi živý track plný energie.

Co říct na závěr? Přijde mi, že všechno bylo řečeno. Tokio Hotel na nové desce vyspěli, Bill přestal mutovat a jeho hlas se dá poslouchat. A já už nejsem jejich anti fanoušek, ale patřím do skupiny těch, které neurazí ani nenadchnou. Snad dostanou šanci i od jiných lidí, myslím, že si jí celkem za všechny ty narážky zaslouží. Díky bohu, že už nekřičí Schreeei svým pubertálním hlasem...