Předešlý díl můžete najít zde.

Po vydání debutového alba a dokončení navazujícího turné se sice z Marilyn Manson stala kapela většího, nežli regionálního formátu, ale stále to nebylo ono. Ostatně, co se od dogmatické, křesťanské společnosti dalo očekávat. Mansonovi a spol. bylo jasné, že bude potřeba vydat další desku. To, že to nakonec oficiálně ani deska nebyla nic nemění na faktu, že se začalo pracovat na Smells Like Children.

Nahrávací sessions se zvrhávaly v coververze starých hitů, které pak nakonec vydaly na samostatné, neskutečně morbidní EP Smells Like Children, vypuštěné do světa v roce 1995. Z této nahrávky také pochází patrně nejznámější coververze (a možná, že i vlastně skladba) od Marilyn Manson - předělávka Sweet Dreams, původně od Eurythmics. Tato píseň byla první vlaštovkou nového Mansonova stylu. Spolu se skvělým surrealistickým videoklipem určila umělecký směr formace na další léta dopředu. Celá kapela ale cítila, že bude potřeba přijít s něčím zásadnějším, něčím, co doopravdy šokuje a všechny fanoušky právem nadchne a všem odpůrcům dá další důvod k pálení alb Marilyn Manson. Bylo třeba přijít s Antichrist Superstar.

Stěžejní deska Marilyn Manson, notně inspirována odkazem Německého filozofa Nietzscheho, vyšla v roce 1996 a ihned sklidila obrovské ovace. Nekonvenční hudební styl, perfektní stylizace a důmyslně promyšlený koncept, to všechno uchvátilo kritiky i posluchače natolik, že je Antichrist Superstar mnohými považována za patrně nejlepší album Marilyn Manson vůbec. V duchu Sweet Dreams se nesly také doprovodné videoklipy - za všechny můžeme jmenovat The Beautiful People, nebo Tourniquet. Pokud tuto desku srovnáme se všemi ostatními počiny kapely (až na zmíněné EP Smells Like Children), dostaneme syrovou, tvrdou a údernou muziku, jejíž kouzlo podtrhoval i vzhled hlavního aktéra, Briana Warnera, který se stylizoval do pozice už naprostého odpůrce církve - vytrhávání stránek z bible na koncertech nebylo žádnou výjimkou.

Během tohoto období začal mít Manson problémy jednak se sebou samým, ale i s Trentem Reznorem, člověkem, který ho v podstatě uvedl do světa mainstreamu. Drogová závislost, neštastný vztah, to všechno se podílelo na černém obrazu reality, vykresleném v komplexním díle, kterým Antichrist Superstar bezpochyby je. Naštěstí se Manson z kómatu probral a vyjel na turné, které se stalo naprosto legendárním i díky počtům žalob a nesmyslných obvinění

Dnes jsme si zmapovali a přiblížili období největšího tvůrčího rozmachu, ale také největších problémů. O definitivním rozchodu s Trentem Reznorem, vydání Mechanical Animals a Holywood si povíme v dalším díle našeho seriálu.

Zdroje: The High End of Low (Dlouhá trnitá cesta z pekla);www.wikipedia.org;www.mansonwiki.com;informace obsažené v bookletech a popiscích nosičů

Další díl si můžete přečíst zde.