Vokálista roku:
Ana Criado
Mladá, ale přesto velice nadaná a v současné době nesmírně úspěšná a populární vokálistka v sobě mísí španělskou dravost s britskou upjatostí. V současné době pobývá v Mecce trance hudby - v Holandsku a pilně pracuje na svém prvním albu, které má již co nevidět vyjít. Objevena v roce 2006 producentem Reynem Ouwehandem nahrála několik demo písní a v tu dobu bylo jasné, že hvězda bude zářit více a více. Její tajemný, sametově zastřený hlas je totiž nezaměnitelný. No a dále už to znáte: příšly kolaborace s takovými jmény jako Ronski Speedem, Maxem Grahamem a v loňském roce i Arminem Van Buurenem. Od té doby je k nezastavení. Letošek vokálově patřil jí a já doufám, že pilně zapracuje i příští rok.

Producent roku:
Arty
Tato kategorie se věnuje tomu jménu, které za letošek produkovalo velké množství tracků, remixů a vůbec velice přispělo k rozvoji trance music. Rus Arty je přes svoje mládí zkušený producent. Objeven Arminem Van Buurenem se stal i jeho chráněncem. Pravidelně alespoň jednou do měsíce se jeho jméno objevuje v pořadu A State of Trance a tak ho letošní rok  bylo všude plno. Věnuje se intenzivní tvorbě remixů pro řadu kolegů, vydává svoje vlastní singly a celkově posunuje trance music jeho zvukovými vychytávkami dále.

Seskupení (skupina) roku
Above & Beyond
Kamarádi, producenti a DJs z Velké Británie letos světu dali dlouho očekávané druhé studiové album Group Therapy, které bylo vlídně přijato řadou kritiků, recenzentů i fanoušků. Opět nechali vyniknout krásným hlasům svých stájových vokálových koní - Zoe Johnston a Richard Bedford. V listopadu přijeli i do Prahy na Transmission. Neustále pracují a neusínají na vavřínech, což potvrzuje i nový singl Formula Rossa.

Interpret roku:
Robert Vadney
Redakční miláček, Řek jako poleno a průkopník gothic trancu se letos neuvěřitelně prosadil s jeho albovou novinkou Dance 4 Death. Od té doby je neuvěřitelně činný. Vydává řadu remixů, intenzivně spolupracuje s jeho kamarádem Paulem Oakenfoldem, čile komunikuje s Facebookým světem jeho fanoušků a vůbec celkově ho máme rádi :-)

Album roku:
Dance 4 Death - Robert Vadney
Letos to vyhrálo album, které vyšlo na jaře letošního roku. Dance 4 Death zůstalo nepřekonáno, protože zvukově na něho konkurence letos ani zdaleka nemohla. Robert Vadney opět dokonale skloubil trancový náboj s melancholickými prvky gothic a nastavil zrcadlo celé společnosti. Možná až skandální texty nacházející se na placce dopomohly tomu, že album bojkotoval dříve domluvený vydavatel - všemocná Armada Music. Nakonec se podařilo ho protlačit k uším fanouškům díky digitální distribuci Perfecto Recordings Paula Oakenfolda. A buďme rádi, protože mráz po zádech mi při poslechu alba běhá stále. "Když můžete tančit pro život, proč bychom to nemohli udělat i pro smrt?" (Robert Vadney)

Videoklip roku:
Dash Berlin feat. Jonathan Mendelsohn - Better Half Of Me
Máme videoklipy a "videoklipy". Některé z nich lze natočit za pár tisíc, najmete si modelky, které se budou zběsile svíjet v minišatičkách s obrovskými výstřihy, a pak jsou tu videoklipy, které jsou profi, navíc s dějem a vůbec vypadají velice akčně. To se letos povedlo Dash Berlin, který k singlu Better Half Of Me vydal velmi žhavý, akční klip, který ještě neskončil. Máme totiž čekat jeho pokračování. Tak uvidíme.

Radio Show roku:
Trance Around The World by Above & Beyond
Že to letos nevyhrál A State Of Trance? Je to snadné, na TATW jsme řadu i významných letošních tracků mohli slyšet ještě dříve než v Arminově ASOTU, který se navíc začíná pomalu, ale jistě zaprodávat černému peklu jménem house. Uvidíme, jak tomu bude příští rok, každopádně TATW se nedávno přehoupl přes své 400sté vydání a můžeme mu jenom přát do dalších let hodně spokojených posluchačů.

Label (vydavatelství) roku:
Armada Music
Ačkoliv to tak nevypadá a mohli bychom na Armadu nadávat, že nám do uší fanoušků nalévá řadu nesmyslných komerčních s.aček, stále se jedná o obrovského hráče, který trance music podporuje, i když tomu tak možná není, jako za starých časů. Ono také není moc z čeho vybírat, protože ostatní labely jsou většinou sublabely Armady. No uvidíme, jak moc komerční bude příští rok.

Událost roku:
TranceFusion - 30.4.2011
Nová halová akce se pořádající agentuře BTL Agency opravdu povedla a sklidila tak pochvalu i od náročného českého kritického trancového fanouška. Z nenápadného konkurenta zavedené Transmission se stal významný hráč, který celorepublikově zamával rozložením sil o to, kdo připraví větší, efektnější show se zářivějším lineupem. Povedlo se to Trancefusion, které na podzim vyrukovalo i s podzimní (klubovější) verzí. Velice se těšíme na 14.dubna 2012, kdy se uskuteční další díl s OPRAVDU HODNĚ zářivými jmény.

House roku:
Avicii - Levels
Je to možná trochu překvapivé, ale vítěz této kategorie je relativně nový počin. Aviciiho Levels je totiž momentálně mým prosincovým top trackem, takže právo dostat se do této kategorie mu přísluší.

Summer track roku:
Don Omar feat. Lucenzo - Danza Kuduro
Každý má svého tajného raráška, který se schovává někde ve sklepě a před ostatními to tají. Hmm, toto tajím třeba já :-))

Úlet roku:
Duck Sauce - Big Bad Wolf
Už jste viděli hlavu místo pohlavních orgánů? Že ještě ne? No, tak to byste měli napravit, ale upozorňuji na značně expresionistické obrazy :-))

Czech track roku:
Shato & Paul Rockseek - Wonderfooled
Skladba Wonderfooled česko-slovenské dvojice Shata & Paul Rockseeka se dočkala podpory od Armina Van Buurena, Above & Beyond nebo projektu Duderstadt. Dominovala také několik týdnů hitparádě Dance Line Chart pražského tanečního Danceradia.

Radio roku:
Danceradio
Ačkoliv se v poslední době objevují spekulace o zákulisních problémech, stále se jedná o jedno z mála rádií na české FM scéně, které taneční muziku hodně podporuje a valí jí do uší svých posluchačů. Doufejme, že experimenty v podobě remixů popových skladeb brzy vyšumí a my se opět dočkáme čistého tanečního proudu.

Překvapení roku:
Album Betsie Larkin - All We Have Is Now
Loňským překvápkem bylo album Susany - Closer, tím letošním bude taktéž album taktéž vokálistky. Tentokrát se jedná o výbornou Betsie Larkin - chráněnkyni Ferryho Corstena, která si pro potěšení letos vydala album plné výtečných producentů od Ferryho přes Callaghana až po Solarstone nebo Bjorna Akessona.

Zklamání roku:
album Richard Durand - Wild Awake
Velice intezivně očekávané album od DJe, který před dvěma roky překvapil s jeho velice progresivním a vrzavým albem Always The Sun. Album uvedl nevýrazný a mdlý popíkový track Wide Awave, který vokálově obohatila neznámá Ellie Lawson. Naopak velmi toužebně bylo album očekávano díky progresivnímu trancovému uragánu Dryland, který jsme mohli slyšet již v roce 2010. Smíšené pocity dokončil crap od kolaborace s Christianem Burnsem - Night And Day. Mno a jak to dopadlo? Album je směsicí relativně příjemných tracků s neuvěřitelnými "(s)hity", které by jste raději nechtěli slyšet. Richard sice sází spíše na ne-vokálové spolupráce, ale přesto se nemůžu zbavit dojmu, že album nemělo raději spatřit světlo světa. Vlastně krom pár světlých okamžiků se mi CD nelíbí kompletně jako celek. Propadák letošního roku!

Shit roku:
Tiësto & David Baguetta, Nuguetta, Spaguetta, Veguetta
:-DDDDD nic jiného než smích u mě nesklízejí.
                           

Příště se podíváme na dvacítku nejlepších elektronických tracků letošního roku. Have Fun!