Abych nevypadal jako nějaký macho, musím se hned na začátku vrátit k aféře z března minulého roku. Rozhodně nesouhlasím s tím, co Chris Rihanně udělal, každopádně si myslím, že v hodnocení desky nemá mít něco takového vůbec žádný vliv! Proto se budu zabívat tím, jaké je album a ne jak dobrý je Brown člověk.

Přímo z kraje na vás zaútočí killer a pilotní singl I Can Transform Ya. Při těch beatech a bassech se nechce dělat nic jiného než tancovat. Možná proto hned poté následuje trochu vyklidnění v podobě hodně silné trojice třech pomalejších RnB kousků. Sing Like Me, Crawl a So Cold je možná to úplně nejlepší, co vás na desce potká. Třetí jmenová skladba je navíc perla mezi perlami. Návyková, pomalá balada s perfektní produkcí. Text je sice průměrný, za to uvěřitelný a celkem emotivní.

Dále bych vypíchl valčík Fallin' Down, Lucky Me obohacenou o africké rituální zpěvy a rozjetou Famous Girl. Co se týče třetího singlu Pass Out s hostující Evou Simons, který je celý postaven na vysamplované klasice od Erica Prydze Call On Me, to je sice fajnová diskopecka, kažopádně podle mého názoru se nehodí ji vydat jako singl. Rozhodně to není skladba, která by dokázala věrně reprezentovat desku. Možná je ale zbytečné se tím zabývat, protože celosvětově panuje ignorace čehokoliv, co nám Brown naservíruje.

Celkově musím říct, že mě album velice překvapilo a společně s novou deskou Alicie Keys je to asi to nejlepší, co nám konec roku 2009 v hudbě dal. Nebo aspoň minimálně ve škatulce RnB. Škoda jen, že to lidi nepochopí, dokud budou dál psát hudební publicisté tak zaujaté recenze.