Nejhudba.cz - hudební magazín plný novinek i recenzí

Kanadský DJ, producent ale také skladatel filmových melodií a soundtracků - Brian Transeau, uměleckým jménem BT potěšil své fandy již loni, kdy po několikaleté tvůrčí pauze vydal singl Rose of Jericho, které mělo být předzvěstí alba. Toto album vydal právě včera - 2.února a hordy fanoušků se rozdělily, jak už to tak bývá, na dvě poloviny. Jedni nové album zbožňují, druzí ho zatracují kvůli přílišné komerci. Já se hrdě přiznám, že patřím do té první skupiny. Nové album mě přímo nadchlo. Ale vše se dozvíte v této recenzi. Tuším, že jedna z prvních českých recenzí (ne - li vůbec první) zde exkluzivně na Nejhudbě!

These Hopeful Machines je šesté umělcovo studiové album. Obsahuje i řadu bonusů včetně několika her, a kryptogramů, ke kterým využíváte internet. Album je rozděleno na dva, zhruba hodinové disky, každý obsahuje šest skladeb, většinou vokálové, tři jsou pouze instrumentální. Zaměření stylu je - jak jsme u BTho zvyklí - velmi široké. Od breakbeatu, přes orchestrální skladby a ambientní melodie, až po tvrdé trancové a elektronické tracky. Čekání na album bylo opravdu dlouhé. BT vydal svůj poslední EP v roce 2005. V lednu 2009 BT na svém Twitteru naznačil, že se "něco" chystá. A také že jo, nejdříve singl Rose of Jericho, na podzim pak také Arminův remix hitu Every Other Way s Jes Brieden, ale to už řada fanoušků věděla o co go. V říjnu oznámil také název alba - These Hopeful Machines a v lednu pak následoval singl Suddenly. Album je silně poznamenáno BTho zálibou v matematice, organizovanosti a elektronické syrovosti. Proto je také řada songů uvedena, nebo ukončena elektronickými zvuky - například deště, strojových, místy až nepříjemných syrových robozvuků a podobnými elektro-vychytávkami. Tím se dostávám k délce každých songů. Jak jsem poznamenal, na každé placce je šest tracků - přičemž celých pět tracků je delších než deset minut, takže pochopíte, proč jen celkově 12 songů.

Spolupráce

Na albu s BT spolupracovala řada hudebníků a zpěváků. BT si všechny songy napsal a složil k nim hudbu zcela sám. Bez žádné pomoci, kolaborace. Zpěváci proto opravdu a jen zpívají. Na albu zpívá například trancová rockerka Jes Brieden, Christian Burns, Kirsty Hawkshaw, Rob Dickinson, Stewart Copeland, bratři Butlerovi a v neposlední řadě také na tracku Forget Me - Kaia Transeau - neboli malá dcerka samotného BTho. V digitálním downloadu je možné stáhnout také remix Always v remixu Chicane a song Feed the monster, který zpívá Charlotte Martin.

Hudba

Jak jsem již v úvodu avizoval, zvukové zařazení alba je velmi těžké. Začínáme breakbeatově laděným Suddenly, s decentními beaty v pozadí. Hodnocení songu jste si mohli přečíst již v pondělí v recenzi singlu. Následuje progressive-house-Deadmau5 zvuk singlu The Emergency, který zpívá taktéž Christian Burns, jako Suddenly. Osobně považuji tento track za tahoun celého alba. Velmi melancholická melodie, až s jakýmsi zimním nádechem se kloubí s až naléhavým hlasem Burnse. Zajímavé beaty a konec zakončen elektronikou, který plynule navazuje na track č. 3 - Every Other Way, který nazpívala Jes Brieden ve spolupráci se Stewartem Copelandem. Ano, v remixu Armina Van Buurena je lepší, ale tahle breakbeat -ambientní albová verze není také vůbec špatná. Místy velmi uspávací rytmus je náhle protnut silnými vokály Jes spolu s breakovými beaty. To vše po deseti minutách ukončují poměrně nepříjemně tahající robo zvuky, které vám do uší zní celé dvě minuty, než stopa přejde k č. 4 - poměrně údernému trancovému tracku The Light of Things, který opět nazpívala Jes Brieden. Další pro mě oblíbený song, hlavně zezačátku, postupně se nadšení vytrácí. Škoda, že se Brianovi nepodařilo udržet vysoko laťku celých 11minut. Druhá polovina songu už mi moc nemá co říct. Skladba Rose of Jericho je již krapet starší, ale stále výtečně boduje. Něco ve stylu California Sunset od Blank & Jones, čili razantní tvrdý trance s basovou kytarou v pozadí. Poměrně solidní věc. První placku, která je o něco lepší než placka druhá, zakončuje věc Forget Me, kde 95% songu patří Robu Dickinsnovi a závěr - pro mě neskutečně silný - patří malé Kaie, která pro tatínka s hrdostí nazpívala závěrečný refrén, podpořený pouze zvonkohrou, ukončený zvuky deště. Druhý disk startuje věcička A Million Stars od Kirsty Hawkshaw, další z řady dlouhých tracků, lehce progressive trance říznutý ambientem, postupem času krapet nudící s neustále se opakujícími vokály od Kirsty. Track Love Can Kill You patří samotnému BTmu,myslím tím zpěv - tentokráte pomalu bigbeatově laděno. Track Always je odou Roba Dickinsona, zase spíše v breakbeatu, ostatně celé druhé CD je rozhodně pomalejší než placka první. Le Nocturne De Lumiere je pocta Jean - Michellovi - Jarre a skutečně můžete místy slyšet jakoby náznaky elektroniky od tohoto francouzského elektronického mága.Track The Unbreakable od Roba Dickinsona je parádní nakopávací trance a závěrečný The Ghost in You od bratří Tima a Richarda Butlerů je už pak jenom milým, pomalým ukončením téhle parádní strojové jízdy.

Závěr

Album je mixem svižných, trancových úderných věciček, i pomalejších break-beat, i ambientních melodií. Osobní pocit mám, že album se hodí poslouchat v zimě, za dlouhých večerů. Prázdnota, strojový chlad i zaujetí přísnou matematickou logikou. To jsou pocity, které ve vás poslech BTho alba vyvolá. A rozhodně se nejedná o nic chladného na poslech. Ano, někteří fanoušci starého Briana zapláčí, ale tohle je vyspělé album umělce, který se umí na hudebním poli pohybovat už hezkou řádku let. Přeji BTmu ještě řadu takovýchto skvělých alb.